K léčbě používám metodu postklasické homeopatie.
Dějiny homeopatie
Homeopatický lék
Postklasická homeopatie
Časoprostorová mapa
Prvním pilířem METODY POSTKLASICKÉ HOMEOPATIE je tzv. ČASOPROSTOROVÁ MAPA, která se opírá o fakt, že při homeopatické léčbě je třeba vzít v úvahu vývoj patologie v čase, což hraje zásadní roli při výběru léku. Jednotlivé kategorie léků jsou na časoprostorové mapě přesně srovnány a pojmenovány. Homeopat poté dokáže ve změti homeopatických léků a symptomů s dosud nemožnou přesností zacílit problém přesně v aktuálním stádiu a tím ho i vyřešit.
Nauka o vrstvách
Nauka o formách
Formy jsou konstituce vrozené, tedy získané genetickou dispozicí po jednom z rodičů, která je dominantnější, ale samozřejmě tu je patrný i genetický vliv druhého rodiče. Jedná se o soubor antropologického typu, psychických a fyzických dispozic. Tuto Formu najdeme pod vrstvami jako konstituci, kterou nikdy neodstraníme. Základ nacházíme v Hahnemannově nauce o miasmatech. Homeopatie je tu velmi podobná antropologii a jejím antropologickým typům a vzdáleně genetice a její haploskupinám (R1a, R1b). Po tisíce let žili lidé v izolovaných oblastech, kde se upevňoval díky příbuzenským vazbám a vlivem prostředí nejen jejich fyzický vzhled, ale i dispozice k určitým onemocněním. V Evropě rozeznáváme několik miasmatických skupin.
Nauka o liniích
Posledním stupněm v postklasické homeopatii je nauka o HOMEOPATICKÝCH LINIÍCH. Tato nauka byla inspirována kapitolou Choroby v Repertoriu obsahující léky, které jsou nejčastěji používané u konkrétních onemocnění, dále pak matematickým modelem množin, psychosomatikou a Naukou o systémech. Je založeno na skupinové analýze vzniku a průběhu konkrétního onemocnění, v jeho psychické i fyzické úrovni a na jejích patologicky vývojových fázích, které během tohoto procesu opět vykreslují tématicky patologický vývoj, podle stejných projevů, který již známe, a to tzv. od plynů do plynů.
Co je nemoc
Nemoc není náhoda. Je indikátorem nerovnováhy v našem životě. Je výsledkem dosavadního způsobu života, myšlenek a přání - je součástí svědomí.
Nemoc nás upozorňuje, že někde chybujeme.
Klasická homeopatie bere v úvahu i vliv našich předků, který je možno také homeopaticky řešit. V člověku vzniká nejprve určitý vnitřní stav a potom se okolo něho vytváří situace, která je v souladu s tímto stavem.
Člověk je původce své nemoci a tvůrce situace, ve které žije.
Vnější okolnosti nejsou příčinou nemoci. Každý je zodpovědný za svou nemoc a za svou situaci. Ve schopnosti člověka vytvořit si svou nemoc je ukrytá i jeho schopnost najít řešení. Člověk má moc svobodné volby a tím i možnost změny. Je schopný opustit staré problémy a vytvořit nové možnosti. V okamžiku, kdy se pacient rozhodne vzít život do vlastních rukou, být autentický a jednat v souladu se svým svědomím, začíná chápat, čemu ho měla nemoc naučit. Toto je úroveň, na které nemoc vzniká a na které dochází k uzdravení. Tento pohled vrací člověku pocit zodpovědnosti a možnost vyléčení. Uzdravování je proces změny a klasický homeopat - poradce je průvodce v tomto procesu.
Vznik nemoci
Každý člověk má svojí vibraci. Tato vibrace je harmonická a nemá žádné extrémní výkyvy. Následkem různých vlivů a životních událostí dochází k výkyvům a k disharmonii. Pokud výkyvy překročí přípustnou hranici, dochází k nemoci.
Život je plný různých událostí. Tyto události jsou podobné homeopatikým léků a jejich fyzickému a mentálnímu obrazu. Člověk se postupně dostává do různých obrazů homeopatických léků.
Jako příklad lze uvést lék Pulsatilla nitrica. Mentálním obrazem tohoto léku je u dítěte strach z opuštění, strach, aby rodiče neodešli, vazba na rodiče a také vztek na rodiče. Pokud dítě prožije podobné strachy a situace, je možné přirovnat tuto část života k léku Pulsatilla.
Léčba
Princip léčby je velmi jednoduchý. Tak, jak se člověk dostává do jednotlivých životních situací a tedy do obrazů homeopatických léků, léčba postupuje v čase zpět od současnosti do minulosti.
Léčba je sestavena z homeopatikých léků, které postupně řeší všechny události v životě.
